Show you how

Asi jeden z nejdůležitějších článků na tomto blogu bude ten o tom, jak vedla má cesta ke stipendiu, protože nějak podobně by mohla vést i ta vaše, pokud máte zájem. A tohle je ten článek. Takže jak?

1. Příprava
   Podle mě ta nejdůležitější část, alespoň pro mě. Do prosince 2010 bylo studování/život v Americe jen snem, o kterém jsem sice věděl že se vyplní, ale ještě jsem přesně nevěděl jak tomu pomoci. Výše zmíněný měsíc byl ale přelomový. To jsem tehdy jel v autobuse na trénink (latinskoamerického tance) a četl si vypůjčené vydání školního časopisu. Moje kamarádka mě ten den ve škole upozornila na článek studentky našeho gymnázia (která mi později s přípravou také moc pomohla, a za to ji už po několikáté moc děkuji), ve kterém píše o tom, jak je možné dostat stipendium pro studium v zahraničí a jakou cestu zvolila ona. To je první věc, kterou si musíte uvědomit - naleznout si organizaci, která vyhovuje vaším požadavkům (a přitom nebýt moc náročný). Existují organizace, které váš život přenesou například do Itálie nebo Kanady (UWC), já měl ale v hledáčku USA a tak mi nejvíce vyhovovala NADACE OPEN SOCIETY FUND PRAHA. Ta nabízí studentům prvního a druhého ročníku střední školy ve spolupráci se zahraničními organizacemi studovat buďto právě v USA (ASSIST) nebo UK (HMC). Vaší prací bude vyplnit přihlášku atd., ale hlavně napsat tzv. Personal Essay - nejdůležitější dokument, ve kterém se jednoduše musíte předvést a ukázat, že právě vy máte dostat stipendium. Hlavní je ukázat vaše zapálení pro cokoli a také vaše úspěchy z minulých let.Tenhle papír určitě nepodceňujte a dejte si na něm hodně záležet. Program se většinou vyhlašuje v podzimních měsících, s tím, že uzávěrka je někdy na začátku prosince. Já na své eseji začal pracovat už o letních prázdninách. A ano, přátelé mi říkali, že moje snaha je přehnaná a někdy až sobecká, ale stipendium jsem dostal, takže na tom asi něco bude. Ještě něco - nebojte se ptát. Pamatuji si, že jsem kontaktoval stipendistku, kterou jsem vůbec neznal a nebo i tu studentku z našeho gymplu. Tihle lidé jsou většinou moc milí a rádi vám pomohou, stejně jako teď už můžu (snad) pomoci i já.
2. Dva dny D
   První tento den jsou jazykové zkoušky (SLEP testy). Všichni říkají, jak jsou tyto testy jednoduché, že jimi projde téměř každý, ale já budu upřímný a řeknu, že teda pro mě zas tak jednoduché nebyli - a to jsem jazykový typ, angličtinu v některých věcech preferuji před češtinou a když budu upřímný (a budu znít straaaašně namyšleně), myslím jsi, že jsem v ní hodně dobrý. Jazykové testy SLEP se skládají z části poslechové (posloucháte text, poté přiřadíte jaký obrázek, věta, situace nebo cokoli se k němu hodí a podobně) a "čtecí/porozumění textu". Otázek je okolo 140 (už si to přesně fakt nepamatuji) a na test máte 90 minut = 40 sekund na jednu otázku a to je nejspíše ten hlavní problém (vlastně jenom pro mě). A pak mi taky dělalo problém soustředit se 90 minut v kuse, hlavně u té poslechové části, z toho mi už pak šla hlava kolem, a některé věci jsem už prostě natipoval. Výsledek? 156 bodů. Potřebných bodů pro postup? 156.
   
   Pokud jste postoupili, v lednu vás čeká pohovor se zástupci HMC a ASSISTu. Jak všichni říkají, rozhovor opravdu probíhá přátelsky a nervozita ze mě po chvíli opadla. Vlastně po delší chvílí, byl to jeden z nejpodstatnějších dnů mého života přece, sakra. Zástupci organizací se vás nejprve zeptají na věci z vašich esejí, pak jak byste chtěli, aby vaše škola v zahraničí vypadala a nakonec vám dají vyřešit dva úkoly ve skupině - na pohovoru jste se dvěma dalšími uchazeči. Nepokazte si to, pak už totiž žádný další krok není. Po tomhle se už vybírá. Buďte připravení, ale ne falešní.
3. Očekávání
   Teď už je jen čas čekat na výsledky a na ten email, který přijde a sdělí vám, že jo, že jste byli vybráni a že se vám splnil sen.

Já doufám, že jsem toho moc nezapomněl. Článek je spíše ve zkratce, více informací naleznete na stránkách OSF. Zeptejte se mě na cokoliv a mějte individuální přístup - bojujte za sebe. A hlavně: V Ě Ř T E  S I!

↓ protože tohle opravdu funguje, i když to zní jako z nějaké sekty